Opus n.1

 

svět je plný samých billie eilish 

a polarizovaných názorů

hledáš své místo

jitřenko

utápíš se v citech

protože to je jediný kdy víš, 

že jsi, když

cítíš

ale neboj se

maličká

slunce vyjde i ve tvém zámku

ráno Tě obalí rosou světa

celičkého

a Ty budeš žít

to kolo tyrkysový

vincku!

propletls prsty do drátů tyrkysového kola
když jsme v betonu cítili přírodu

pozorovals je 800mm objektivem
ten zkresluje

poduškovitě

cigareta spadla do hedvábné košilky staré paní domácí
která bydlí pod tebou
ale tys to nebyl

snažíš se zapomenout
ale ty sny tě ničí

skleněný pohled a ten tekutý čas
VYSTUP

čtvercové fotky labutí a nás

pruhovaný štěstí
pruhovaná láska

to tetelený odpoledne
líný a voňavý

vlaky se táhnou a je jim jedno kdo v nich je

dřevěný vousy

vollbart

-full beard

-barba completa

-complète

ty tenkrát

sedím v neustadtu
pamatuješ
sedávali jsme tu spolu

byli mladí
zamilovaní
a řešili freuda a nietszcheho
vykládali sny
mariánské symboly

pamatuješ
jak jsme byli
mladí

nemysleli na budoucnost

pili vino kouřili tabák

scházeli se v rohovém stolu s červeným polštářem

doteď tam leží
dotek

ten tyrkysovej
s paprsky podzimního slunce

chybíš mi
ty tenkrát

stárneš

květy heřmánku hebké jak tvé rty
mě opíjí

jsi mi daleko
vy všichni

cizí
všichni ti muži

říkej poprvé, říkej jen s tebou
a dny běží

ty stárneš
na čele máš první vrásku

střihači se utápí ve tmě
bubnují do rytmu tikotu

a vysoké tóny j. bernadta prostupují sklem
jako fornty dveřmi tesca ve vršovicích

a pak se zlomí

svět není plný smyslu

svět není plný smyslu ani absurdit

svět prostě je

prodavač hodinek na pustém ostrově 

umírá hlady v 5:32 (nebo v 5:33)

večer se mi tšžko dýchá

av koupelně cítím úzkost 

kapky vody stékají po zrcadle na zem

Hana má špičatý nos

a hrubej hlas 

ale tak krásně kulatý prsa

chtěla bych s Hanou jeden večer u vína

nic víc

Náhlý

Náhlý

Tak náhlý celý
Hřebíčkový cigáro

Vzplanutí

Měsíc, hvězdy, nebe, gramofon a Ty
Tak roztomile analogový
Chci si Tě vyfotit a zvěčnit

Vytetovat do spánku Tvoje slova
Víno a povinnost

Neexistuju jako celý kino s pořadem pro mládež

Celý to nechám plynout. Tvořím.
Jsem ta, co láskou nešetří. Jsme tři.

Vincku! Ten žár v mrazu!
Vůně lesa v nelesu, kdy píšu, čtu a skládám symfonie
splácám monumenty našich tajností v celek

Neříkej tohle nikomu. Nikomu.

Je to přece jen naše!
Sladká Marylin sladká Audrey sladká Nina sladká Terina sladká Annie sladká nedosažitelná

Tajná.

Přinesl mi růži

Přinesl mi růži

Přinesl mi růži,
když jsem ho okouzlila.

Přinesl mi růži,
když jsem plakala.

Přinesl mi růži,
když mě žádal o ruku.

Přinesl mi růži,
když jsme se pohádali.

Přinesl mi růži,
a nikdy se mě nezeptal,
jakou květinu miluju.

Přinesl mi růži,
jako omluvu.


Přinesl mi růži,
a položil ji mezi spousty jiných,
který jsem měla na stole,
když jsem se vdávala se sedmikráskovým věncem na hlavě...

dospělost

co je to dospělost?

přestat si hrát a být roztomile nevědoucí
tvářit se vážně a všechno znát
být úspěšná a chlubit se
rodinou, prací prostě vším, čím to jde

ale co když nechci? co když se bojím svých snů?

studie I.

studie I.

na straně 232 Mukařovského studie
jsem našla slova o tobě

za toho mrtvýho holuba pod mým oknem jsi nemoh?
vidím tě jak vystřihuješ mou podobiznu z černého papíru
jak se v noci probouzíš
jsi jak racek na železničním mostě který míjím cestou do školy
jsi neuchopitelně ve mě


pamatuju

na slzy v makovici
na řepu
na silnici

Vločko. Sněhu. Mede.

dala bych si malé zahlé cigarello
a napsala báseň
o pocitech když líbám tvé tělo
co kytek rozkvétá
a co do noci se smělo
tak prosím jedno malé zahlé cigarello

to cigarello ktery si doteď vybavuju jak zlomený leží vedle tvý ruky
vysypal se mu tabák po celém stole jak kdyby nechtěl uhořet
hbitejma prstama jsi ho tlakem zvednul a pak sfouknul z prstu na zem
zbytek jsi zmačkal a vhodil do pohřebiště shořelých cigarell
vzal si nový a připravil jsi mu stejnej osud jako jeho osmi kamarádům shořelejm v popelníku
jen to jedno malé zahlé cigarello jsi nespálil
i když leží v popelníku

Holubí

Dost bylo poezie.
Dost bylo ukolébavek.
Jen jedno malé tajemství a černé, zahlé cigaretto.
Rozdrobené šupinky kůže a malý sáček žárlení.
To je začínající balíček našich lásek.
Sundej si čepici z kolene a pookřej, vytkni Zolovi jeho styl a námořníkům kurděje.
Nauč se rychle počítat a zavírat dveře od sklepa na dva západy.
Co bylo mě nepálí, ještě prosím jedno cigaretto.
Špína touhy se rozpustí a oddanost dvě d pojímá.
Říkám to já, na srdci citlivá, co vítr ve vlasech a na rtech pampelišky pyl.
Však jedno cigaretto a vlak do Kresčaku, při rychlosti zpomalené rakety.
Kolika holubům si trhal zuby, že ještě dva dny poté jsou ulice Prahy prázdné od holubího zpěvu?

Allen

Ta allenovsky půlnoční Paříž na stříbrném plátně všedního života.

Koncepce ojedinělých myšlenek.

Komunikační disonance.

Djarum.

Kde je zlatý věk? Dnes nebo včera? V secesi,renesanci, gotice?

Lekce Faust. Lekce "buď rád za to co máš a za to kde jsi".

Víc než cokoliv jiného. Trust me. God is.
Nietzsche was.

A tak pij! Pij! Vína je.
Tebe na furt vole.

Ta vina je ve víně.

Oblékám se do bílých šatů,
do nich skryji tu vinu.
Vinu probdělých zítřků a deště,
vinu pusťěného plynu.

Kdy všechno je tak prosté,
jak podezřelý život.
A kde mech kvůli medu roste,
jak o 90° pivot.


Pak hledej vinu ve vínu...
jako každý z nás.

Po dlouhé době...

Ještě nikdy mi les nedával tolik energie a jistoty.

Les. A on.

Romantický chvíle jak od Pilčerky. Smích v dešti a Kerouackovy volný myšlenky, volný verše. Zpěv a víno, noc Rosinanty.

"Nezdálo se, že je nějakej švorcák, co by neměl prachy, který dal by za novou.
Divil jsem se co jí na tom tolik dojímá."

Když hledáš, najdeš. To řekly houby, tohle přísloví. A pak se schovaly do listí a potutelně se smály blátivým a uchozeným teniskám.

Nádech sametu a letních večerů ve víru velkoměst.
"Já jsem číšník, sishu vám nemůžu objednat".
Zatracenej systém.

Alberte? Sjedete pro nás?

Jen vzít tužku a všechno sepsat, třikrát přeškrtat a spokojit se s výsledkem.
Měsíc, nebo dva dny?

"Víš, už čtyřikrát jsem Ti to chtěl říct, ale vždycky mi přijde, že není dobrá atmosféra."

Kde je láska?

V květinách a rozhodnosti.
V květinách a opilosti?

V těch zpropadených květinách co mi Tebe připomínají a neuvadnou už!

Omluv mě, že jsem tam nebyla. Že jsem učinila rozhodnutí při pohledu na květiny od Tebe.
Už to nebude bolet. Zmizím z Tvého života.

Ačkoliv.

Září je klidnější než pondělí, věděls to?

Skácelova Princezna Čau

Někdy to občas nejde.
Prostě nepřichází ta správná múza, nálada, nebo říkejte tomu jak chcete.
O to víc čtu jiné básně a o to víc chytám deprese, že mi to nejde.

A tohle je Skácel. Zůstane pro mě v mnohém nepřekonaným.

"Tohle je moudrá rada čínské princezny Čau
křehká jak lomikámen v dešti a chytřejší
než mladší bratr s první vráskou na čele.

A princeznino jméno dodnes připomíná
italský film a sbohem na ulici, 
když auta rozžíhají světla
a na nebi je čistě zametené místo
pro druhou hvězdu:

Možná vám řekne, že vás miluje
nad všecko na světě.

Odvraťte hlavu
a pečlivě,pomalu rukou,upravte si vlasy.

A možná prohlásí, že miluje vás víc
než bůžka v chrámu.(Řekne zlatého.)

Uhlaďte volný záhyb šatu
a se smíchem
kárejte jeho bezbožnost.

Kdyby snad na bílém koni přijel pod okno,
aby se s vámi rozloučil,
protože dává smrti přednost před zoufalstvím,

dejte mu květinu
a popřejte mu nahlas mnoho štěstí.

Avšak sedí-li před vámi mlčky
jako ústřice před guvernérem
(a tak nemotorně,že po ubruse leje čaj),

usmějte se neskonale něžně.

Jako na někoho,koho chcete učinit svým druhem
na celý život.

---

A to je moudrá rada princezny Čau.
Byla určena
dívkám a čtenářům veršů."

Fáze šťastného večera

I.
Svíčky jsou pro romantiky. Ne dekadenty.

II.
Jsem plnej teplýho piva a špatnejch myšlenek.

III.
Přemýšlím. O něm. Jestli za ty nešťastný oči někdo může.

IV.
Projíždím všechny kontakty v mobilu. Od zhora dolu. Od zdola nahoru.

V.
Zapaluju sedmou svíčku. Už jen tři sirky.

VI.
Když plače slon, slza je velká. Čtu Skácela.

VII.
To že olivy hází stíny, je chyba broskví.

VIII.
Sedim na studenejch schodech. Líp se tam uniká.

IX.
Krouhám tužku, liju víno, pivo došlo.

X.
Dobra báseň přijde příšte. Né, že né.

XI.
Zobrazit.
"vcera to byla fakt jizda, proc jsi tam nebyla?? teprve ted du dom, matej po me vyjel a videl to filip, takze jako pruuuuser kamo!!:DD hej a ozvi se a vylez z ty svy bubliny, svet je zkazenej a my budeme taky zakzene!"

Odpovědět.
"Nejak me nebylo dobre"

Odeslat.

Zohýbán

stres snes
         zhluboka dýchej
rady
        jsou tady
ukaž běs
        honem slez
klady a
           vady
pes

Ovládat se nechej,
spěchej!

dnes
        nebuď lichej
lady
       další pády
skrz les
         tichý ples
klady a
           vady
děs

Ze všedního dne ráda mám

Zeptal ses mě, co mám ráda. Tak tady toho pár je, pár toho, co bys možná nevymyslel. Měla bych to aktualizovat každý měsíc. Nejmíň. Však mě znáš. 

A víš. 

• když můžu jet jednou tramvají dlouho bez přestupu
• když narazím na neznámého autora poezie, který píše obdobně mě
• když narazím na novou kavárnu, která splňuje moje požadavky a má zatraceně dobrý kafe
• posílat přes messenger žlutá srdíčka
• když si koupím nový šaty
• když můžu brečet a u toho psát
• když je moje babička od rány
• když si v hlavě vymýšlím náměty na fotky, který pak fotím
• když můžu kamarádovi vyprávět sny 
• když si myji vlasy tím nejvoňavějším šampónem
• když můžu číst Havla a pít zelenej nebo jasmínovej čaj
• když si můžu den rozplánovat na minuty a všechno se mi tam vejde a já nemám pocit prokrastinace
• když si můžu ubalit cigaretu
• když někdo umí vyprávět inteligetní vtipy
• když se dívám na starý divný filmy
• když mě malí obdivují
• když mi někdo oloupe pomeranč
• černý olivy bez pecek
• Marii II. 
• když mi zaschne lak bez obtisků
• hru Asociace
• vymýšlet přezdívky
• když se rozezní znělka Star wars
• inside vtípky s kamarády
• gentlemany

Za měsíc to aktualizuju.

Manuál dnešní ženy

vyprat si ponožky
     dostat se na vejšky
už nepít krabičák
     udělat si řidičák
vypsat fakturu
     zvládnout maturu