Ta vina je ve víně.

Oblékám se do bílých šatů,
do nich skryji tu vinu.
Vinu probdělých zítřků a deště,
vinu pusťěného plynu.

Kdy všechno je tak prosté,
jak podezřelý život.
A kde mech kvůli medu roste,
jak o 90° pivot.


Pak hledej vinu ve vínu...
jako každý z nás.

Po dlouhé době...

Ještě nikdy mi les nedával tolik energie a jistoty.

Les. A on.

Romantický chvíle jak od Pilčerky. Smích v dešti a Kerouackovy volný myšlenky, volný verše. Zpěv a víno, noc Rosinanty.

"Nezdálo se, že je nějakej švorcák, co by neměl prachy, který dal by za novou.
Divil jsem se co jí na tom tolik dojímá."

Když hledáš, najdeš. To řekly houby, tohle přísloví. A pak se schovaly do listí a potutelně se smály blátivým a uchozeným teniskám.

Nádech sametu a letních večerů ve víru velkoměst.
"Já jsem číšník, sishu vám nemůžu objednat".
Zatracenej systém.

Alberte? Sjedete pro nás?

Jen vzít tužku a všechno sepsat, třikrát přeškrtat a spokojit se s výsledkem.
Měsíc, nebo dva dny?

"Víš, už čtyřikrát jsem Ti to chtěl říct, ale vždycky mi přijde, že není dobrá atmosféra."