ty tenkrát

sedím v neustadtu
pamatuješ
sedávali jsme tu spolu

byli mladí
zamilovaní
a řešili freuda a nietszcheho
vykládali sny
mariánské symboly

pamatuješ
jak jsme byli
mladí

nemysleli na budoucnost

pili vino kouřili tabák

scházeli se v rohovém stolu s červeným polštářem

doteď tam leží
dotek

ten tyrkysovej
s paprsky podzimního slunce

chybíš mi
ty tenkrát

stárneš

květy heřmánku hebké jak tvé rty
mě opíjí

jsi mi daleko
vy všichni

cizí
všichni ti muži

říkej poprvé, říkej jen s tebou
a dny běží

ty stárneš
na čele máš první vrásku

střihači se utápí ve tmě
bubnují do rytmu tikotu

a vysoké tóny j. bernadta prostupují sklem
jako fornty dveřmi tesca ve vršovicích

a pak se zlomí