studie I.

studie I.

na straně 232 Mukařovského studie
jsem našla slova o tobě

za toho mrtvýho holuba pod mým oknem jsi nemoh?
vidím tě jak vystřihuješ mou podobiznu z černého papíru
jak se v noci probouzíš
jsi jak racek na železničním mostě který míjím cestou do školy
jsi neuchopitelně ve mě


pamatuju

na slzy v makovici
na řepu
na silnici

Vločko. Sněhu. Mede.

dala bych si malé zahlé cigarello
a napsala báseň
o pocitech když líbám tvé tělo
co kytek rozkvétá
a co do noci se smělo
tak prosím jedno malé zahlé cigarello

to cigarello ktery si doteď vybavuju jak zlomený leží vedle tvý ruky
vysypal se mu tabák po celém stole jak kdyby nechtěl uhořet
hbitejma prstama jsi ho tlakem zvednul a pak sfouknul z prstu na zem
zbytek jsi zmačkal a vhodil do pohřebiště shořelých cigarell
vzal si nový a připravil jsi mu stejnej osud jako jeho osmi kamarádům shořelejm v popelníku
jen to jedno malé zahlé cigarello jsi nespálil
i když leží v popelníku

Holubí

Dost bylo poezie.
Dost bylo ukolébavek.
Jen jedno malé tajemství a černé, zahlé cigaretto.
Rozdrobené šupinky kůže a malý sáček žárlení.
To je začínající balíček našich lásek.
Sundej si čepici z kolene a pookřej, vytkni Zolovi jeho styl a námořníkům kurděje.
Nauč se rychle počítat a zavírat dveře od sklepa na dva západy.
Co bylo mě nepálí, ještě prosím jedno cigaretto.
Špína touhy se rozpustí a oddanost dvě d pojímá.
Říkám to já, na srdci citlivá, co vítr ve vlasech a na rtech pampelišky pyl.
Však jedno cigaretto a vlak do Kresčaku, při rychlosti zpomalené rakety.
Kolika holubům si trhal zuby, že ještě dva dny poté jsou ulice Prahy prázdné od holubího zpěvu?

Allen

Ta allenovsky půlnoční Paříž na stříbrném plátně všedního života.

Koncepce ojedinělých myšlenek.

Komunikační disonance.

Djarum.

Kde je zlatý věk? Dnes nebo včera? V secesi,renesanci, gotice?

Lekce Faust. Lekce "buď rád za to co máš a za to kde jsi".

Víc než cokoliv jiného. Trust me. God is.
Nietzsche was.

A tak pij! Pij! Vína je.
Tebe na furt vole.

Ta vina je ve víně.

Oblékám se do bílých šatů,
do nich skryji tu vinu.
Vinu probdělých zítřků a deště,
vinu pusťěného plynu.

Kdy všechno je tak prosté,
jak podezřelý život.
A kde mech kvůli medu roste,
jak o 90° pivot.


Pak hledej vinu ve vínu...
jako každý z nás.

Po dlouhé době...

Ještě nikdy mi les nedával tolik energie a jistoty.

Les. A on.

Romantický chvíle jak od Pilčerky. Smích v dešti a Kerouackovy volný myšlenky, volný verše. Zpěv a víno, noc Rosinanty.

"Nezdálo se, že je nějakej švorcák, co by neměl prachy, který dal by za novou.
Divil jsem se co jí na tom tolik dojímá."

Když hledáš, najdeš. To řekly houby, tohle přísloví. A pak se schovaly do listí a potutelně se smály blátivým a uchozeným teniskám.

Nádech sametu a letních večerů ve víru velkoměst.
"Já jsem číšník, sishu vám nemůžu objednat".
Zatracenej systém.

Alberte? Sjedete pro nás?

Jen vzít tužku a všechno sepsat, třikrát přeškrtat a spokojit se s výsledkem.
Měsíc, nebo dva dny?

"Víš, už čtyřikrát jsem Ti to chtěl říct, ale vždycky mi přijde, že není dobrá atmosféra."

Kde je láska?

V květinách a rozhodnosti.
V květinách a opilosti?

V těch zpropadených květinách co mi Tebe připomínají a neuvadnou už!

Omluv mě, že jsem tam nebyla. Že jsem učinila rozhodnutí při pohledu na květiny od Tebe.
Už to nebude bolet. Zmizím z Tvého života.

Ačkoliv.

Září je klidnější než pondělí, věděls to?