stárneš

květy heřmánku hebké jak tvé rty
mě opíjí

jsi mi daleko
vy všichni

cizí
všichni ti muži

říkej poprvé, říkej jen s tebou
a dny běží

ty stárneš
na čele máš první vrásku

střihači se utápí ve tmě
bubnují do rytmu tikotu

a vysoké tóny j. bernadta prostupují sklem
jako fornty dveřmi tesca ve vršovicích

a pak se zlomí

svět není plný smyslu

svět není plný smyslu ani absurdit

svět prostě je

prodavač hodinek na pustém ostrově 

umírá hlady v 5:32 (nebo v 5:33)

večer se mi tšžko dýchá

av koupelně cítím úzkost 

kapky vody stékají po zrcadle na zem

Hana má špičatý nos

a hrubej hlas 

ale tak krásně kulatý prsa

chtěla bych s Hanou jeden večer u vína

nic víc

Náhlý

Náhlý

Tak náhlý celý
Hřebíčkový cigáro

Vzplanutí

Měsíc, hvězdy, nebe, gramofon a Ty
Tak roztomile analogový
Chci si Tě vyfotit a zvěčnit

Vytetovat do spánku Tvoje slova
Víno a povinnost

Neexistuju jako celý kino s pořadem pro mládež

Celý to nechám plynout. Tvořím.
Jsem ta, co láskou nešetří. Jsme tři.

Vincku! Ten žár v mrazu!
Vůně lesa v nelesu, kdy píšu, čtu a skládám symfonie
splácám monumenty našich tajností v celek

Neříkej tohle nikomu. Nikomu.

Je to přece jen naše!
Sladká Marylin sladká Audrey sladká Nina sladká Terina sladká Annie sladká nedosažitelná

Tajná.

Přinesl mi růži

Přinesl mi růži

Přinesl mi růži,
když jsem ho okouzlila.

Přinesl mi růži,
když jsem plakala.

Přinesl mi růži,
když mě žádal o ruku.

Přinesl mi růži,
když jsme se pohádali.

Přinesl mi růži,
a nikdy se mě nezeptal,
jakou květinu miluju.

Přinesl mi růži,
jako omluvu.


Přinesl mi růži,
a položil ji mezi spousty jiných,
který jsem měla na stole,
když jsem se vdávala se sedmikráskovým věncem na hlavě...

dospělost

co je to dospělost?

přestat si hrát a být roztomile nevědoucí
tvářit se vážně a všechno znát
být úspěšná a chlubit se
rodinou, prací prostě vším, čím to jde

ale co když nechci? co když se bojím svých snů?

studie I.

studie I.

na straně 232 Mukařovského studie
jsem našla slova o tobě

za toho mrtvýho holuba pod mým oknem jsi nemoh?
vidím tě jak vystřihuješ mou podobiznu z černého papíru
jak se v noci probouzíš
jsi jak racek na železničním mostě který míjím cestou do školy
jsi neuchopitelně ve mě


pamatuju

na slzy v makovici
na řepu
na silnici

Vločko. Sněhu. Mede.

dala bych si malé zahlé cigarello
a napsala báseň
o pocitech když líbám tvé tělo
co kytek rozkvétá
a co do noci se smělo
tak prosím jedno malé zahlé cigarello

to cigarello ktery si doteď vybavuju jak zlomený leží vedle tvý ruky
vysypal se mu tabák po celém stole jak kdyby nechtěl uhořet
hbitejma prstama jsi ho tlakem zvednul a pak sfouknul z prstu na zem
zbytek jsi zmačkal a vhodil do pohřebiště shořelých cigarell
vzal si nový a připravil jsi mu stejnej osud jako jeho osmi kamarádům shořelejm v popelníku
jen to jedno malé zahlé cigarello jsi nespálil
i když leží v popelníku