pondělí 10. prosince 2018

svět není plný smyslu

svět není plný smyslu ani absurdit
svět prostě je

prodavač hodinek na pustém ostrově 
umírá hlady v 5:32 (nebo v 5:33)

večer se mi tšžko dýchá
av koupelně cítím úzkost 
kapky vody stékají po zrcadle na zem

Hana má špičatý nos
a hrubej hlas 
ale tak krásně kulatý prsa
chtěla bych s Hanou jeden večer u vína

nic víc



neděle 18. února 2018

Náhlý

Náhlý

Tak náhlý celý
Hřebíčkový cigáro

Vzplanutí

Měsíc, hvězdy, nebe, gramofon a Ty
Tak roztomile analogový
Chci si Tě vyfotit a zvěčnit

Vytetovat do spánku Tvoje slova
Víno a povinnost

Neexistuju jako celý kino s pořadem pro mládež

Celý to nechám plynout. Tvořím.
Jsem ta, co láskou nešetří. Jsme tři.

Vincku! Ten žár v mrazu!
Vůně lesa v nelesu, kdy píšu, čtu a skládám symfonie
splácám monumenty našich tajností v celek

Neříkej tohle nikomu. Nikomu.

Je to přece jen naše!
Sladká Marylin sladká Audrey sladká Nina sladká Terina sladká Annie sladká nedosažitelná

Tajná.



pátek 22. prosince 2017

Přinesl mi růži

Přinesl mi růži

Přinesl mi růži,
když jsem ho okouzlila.

Přinesl mi růži,
když jsem plakala.

Přinesl mi růži,
když mě žádal o ruku.

Přinesl mi růži,
když jsme se pohádali.

Přinesl mi růži,
a nikdy se mě nezeptal,
jakou květinu miluju.

Přinesl mi růži,
jako omluvu.


Přinesl mi růži,
a položil ji mezi spousty jiných,
který jsem měla na stole,
když jsem se vdávala se sedmikráskovým věncem na hlavě...

čtvrtek 29. června 2017

dospělost

co je to dospělost?

přestat si hrát a být roztomile nevědoucí
tvářit se vážně a všechno znát
být úspěšná a chlubit se
rodinou, prací prostě vším, čím to jde

ale co když nechci? co když se bojím svých snů?

středa 22. února 2017

studie I.

studie I.

na straně 232 Mukařovského studie
jsem našla slova o tobě

za toho mrtvýho holuba pod mým oknem jsi nemoh?
vidím tě jak vystřihuješ mou podobiznu z černého papíru
jak se v noci probouzíš
jsi jak racek na železničním mostě který míjím cestou do školy
jsi neuchopitelně ve mě


pamatuju

na slzy v makovici
na řepu
na silnici


středa 1. února 2017

Vločko. Sněhu. Mede.

dala bych si malé zahlé cigarello
a napsala báseň
o pocitech když líbám tvé tělo
co kytek rozkvétá
a co do noci se smělo
tak prosím jedno malé zahlé cigarello

to cigarello ktery si doteď vybavuju jak zlomený leží vedle tvý ruky
vysypal se mu tabák po celém stole jak kdyby nechtěl uhořet
hbitejma prstama jsi ho tlakem zvednul a pak sfouknul z prstu na zem
zbytek jsi zmačkal a vhodil do pohřebiště shořelých cigarell
vzal si nový a připravil jsi mu stejnej osud jako jeho osmi kamarádům shořelejm v popelníku
jen to jedno malé zahlé cigarello jsi nespálil
i když leží v popelníku


neděle 30. října 2016

Holubí

Dost bylo poezie.
Dost bylo ukolébavek.
Jen jedno malé tajemství a černé, zahlé cigaretto.
Rozdrobené šupinky kůže a malý sáček žárlení.
To je začínající balíček našich lásek.
Sundej si čepici z kolene a pookřej, vytkni Zolovi jeho styl a námořníkům kurděje.
Nauč se rychle počítat a zavírat dveře od sklepa na dva západy.
Co bylo mě nepálí, ještě prosím jedno cigaretto.
Špína touhy se rozpustí a oddanost dvě d pojímá.
Říkám to já, na srdci citlivá, co vítr ve vlasech a na rtech pampelišky pyl.
Však jedno cigaretto a vlak do Kresčaku, při rychlosti zpomalené rakety.
Kolika holubům si trhal zuby, že ještě dva dny poté jsou ulice Prahy prázdné od holubího zpěvu?