Holubí

Dost bylo poezie.
Dost bylo ukolébavek.
Jen jedno malé tajemství a černé, zahlé cigaretto.
Rozdrobené šupinky kůže a malý sáček žárlení.
To je začínající balíček našich lásek.
Sundej si čepici z kolene a pookřej, vytkni Zolovi jeho styl a námořníkům kurděje.
Nauč se rychle počítat a zavírat dveře od sklepa na dva západy.
Co bylo mě nepálí, ještě prosím jedno cigaretto.
Špína touhy se rozpustí a oddanost dvě d pojímá.
Říkám to já, na srdci citlivá, co vítr ve vlasech a na rtech pampelišky pyl.
Však jedno cigaretto a vlak do Kresčaku, při rychlosti zpomalené rakety.
Kolika holubům si trhal zuby, že ještě dva dny poté jsou ulice Prahy prázdné od holubího zpěvu?