Holubí

Dost bylo poezie.
Dost bylo ukolébavek.
Jen jedno malé tajemství a černé, zahlé cigaretto.
Rozdrobené šupinky kůže a malý sáček žárlení.
To je začínající balíček našich lásek.
Sundej si čepici z kolene a pookřej, vytkni Zolovi jeho styl a námořníkům kurděje.
Nauč se rychle počítat a zavírat dveře od sklepa na dva západy.
Co bylo mě nepálí, ještě prosím jedno cigaretto.
Špína touhy se rozpustí a oddanost dvě d pojímá.
Říkám to já, na srdci citlivá, co vítr ve vlasech a na rtech pampelišky pyl.
Však jedno cigaretto a vlak do Kresčaku, při rychlosti zpomalené rakety.
Kolika holubům si trhal zuby, že ještě dva dny poté jsou ulice Prahy prázdné od holubího zpěvu?

Allen

Ta allenovsky půlnoční Paříž na stříbrném plátně všedního života.

Koncepce ojedinělých myšlenek.

Komunikační disonance.

Djarum.

Kde je zlatý věk? Dnes nebo včera? V secesi,renesanci, gotice?

Lekce Faust. Lekce "buď rád za to co máš a za to kde jsi".

Víc než cokoliv jiného. Trust me. God is.
Nietzsche was.

A tak pij! Pij! Vína je.
Tebe na furt vole.

Ta vina je ve víně.

Oblékám se do bílých šatů,
do nich skryji tu vinu.
Vinu probdělých zítřků a deště,
vinu pusťěného plynu.

Kdy všechno je tak prosté,
jak podezřelý život.
A kde mech kvůli medu roste,
jak o 90° pivot.


Pak hledej vinu ve vínu...
jako každý z nás.

Po dlouhé době...

Ještě nikdy mi les nedával tolik energie a jistoty.

Les. A on.

Romantický chvíle jak od Pilčerky. Smích v dešti a Kerouackovy volný myšlenky, volný verše. Zpěv a víno, noc Rosinanty.

"Nezdálo se, že je nějakej švorcák, co by neměl prachy, který dal by za novou.
Divil jsem se co jí na tom tolik dojímá."

Když hledáš, najdeš. To řekly houby, tohle přísloví. A pak se schovaly do listí a potutelně se smály blátivým a uchozeným teniskám.

Nádech sametu a letních večerů ve víru velkoměst.
"Já jsem číšník, sishu vám nemůžu objednat".
Zatracenej systém.

Alberte? Sjedete pro nás?

Jen vzít tužku a všechno sepsat, třikrát přeškrtat a spokojit se s výsledkem.
Měsíc, nebo dva dny?

"Víš, už čtyřikrát jsem Ti to chtěl říct, ale vždycky mi přijde, že není dobrá atmosféra."

Kde je láska?

V květinách a rozhodnosti.
V květinách a opilosti?

V těch zpropadených květinách co mi Tebe připomínají a neuvadnou už!

Omluv mě, že jsem tam nebyla. Že jsem učinila rozhodnutí při pohledu na květiny od Tebe.
Už to nebude bolet. Zmizím z Tvého života.

Ačkoliv.

Září je klidnější než pondělí, věděls to?

Skácelova Princezna Čau

Někdy to občas nejde.
Prostě nepřichází ta správná múza, nálada, nebo říkejte tomu jak chcete.
O to víc čtu jiné básně a o to víc chytám deprese, že mi to nejde.

A tohle je Skácel. Zůstane pro mě v mnohém nepřekonaným.

"Tohle je moudrá rada čínské princezny Čau
křehká jak lomikámen v dešti a chytřejší
než mladší bratr s první vráskou na čele.

A princeznino jméno dodnes připomíná
italský film a sbohem na ulici, 
když auta rozžíhají světla
a na nebi je čistě zametené místo
pro druhou hvězdu:

Možná vám řekne, že vás miluje
nad všecko na světě.

Odvraťte hlavu
a pečlivě,pomalu rukou,upravte si vlasy.

A možná prohlásí, že miluje vás víc
než bůžka v chrámu.(Řekne zlatého.)

Uhlaďte volný záhyb šatu
a se smíchem
kárejte jeho bezbožnost.

Kdyby snad na bílém koni přijel pod okno,
aby se s vámi rozloučil,
protože dává smrti přednost před zoufalstvím,

dejte mu květinu
a popřejte mu nahlas mnoho štěstí.

Avšak sedí-li před vámi mlčky
jako ústřice před guvernérem
(a tak nemotorně,že po ubruse leje čaj),

usmějte se neskonale něžně.

Jako na někoho,koho chcete učinit svým druhem
na celý život.

---

A to je moudrá rada princezny Čau.
Byla určena
dívkám a čtenářům veršů."

Fáze šťastného večera

I.
Svíčky jsou pro romantiky. Ne dekadenty.

II.
Jsem plnej teplýho piva a špatnejch myšlenek.

III.
Přemýšlím. O něm. Jestli za ty nešťastný oči někdo může.

IV.
Projíždím všechny kontakty v mobilu. Od zhora dolu. Od zdola nahoru.

V.
Zapaluju sedmou svíčku. Už jen tři sirky.

VI.
Když plače slon, slza je velká. Čtu Skácela.

VII.
To že olivy hází stíny, je chyba broskví.

VIII.
Sedim na studenejch schodech. Líp se tam uniká.

IX.
Krouhám tužku, liju víno, pivo došlo.

X.
Dobra báseň přijde příšte. Né, že né.

XI.
Zobrazit.
"vcera to byla fakt jizda, proc jsi tam nebyla?? teprve ted du dom, matej po me vyjel a videl to filip, takze jako pruuuuser kamo!!:DD hej a ozvi se a vylez z ty svy bubliny, svet je zkazenej a my budeme taky zakzene!"

Odpovědět.
"Nejak me nebylo dobre"

Odeslat.

Zohýbán

stres snes
         zhluboka dýchej
rady
        jsou tady
ukaž běs
        honem slez
klady a
           vady
pes

Ovládat se nechej,
spěchej!

dnes
        nebuď lichej
lady
       další pády
skrz les
         tichý ples
klady a
           vady
děs

Ze všedního dne ráda mám

Zeptal ses mě, co mám ráda. Tak tady toho pár je, pár toho, co bys možná nevymyslel. Měla bych to aktualizovat každý měsíc. Nejmíň. Však mě znáš. 

A víš. 

• když můžu jet jednou tramvají dlouho bez přestupu
• když narazím na neznámého autora poezie, který píše obdobně mě
• když narazím na novou kavárnu, která splňuje moje požadavky a má zatraceně dobrý kafe
• posílat přes messenger žlutá srdíčka
• když si koupím nový šaty
• když můžu brečet a u toho psát
• když je moje babička od rány
• když si v hlavě vymýšlím náměty na fotky, který pak fotím
• když můžu kamarádovi vyprávět sny 
• když si myji vlasy tím nejvoňavějším šampónem
• když můžu číst Havla a pít zelenej nebo jasmínovej čaj
• když si můžu den rozplánovat na minuty a všechno se mi tam vejde a já nemám pocit prokrastinace
• když si můžu ubalit cigaretu
• když někdo umí vyprávět inteligetní vtipy
• když se dívám na starý divný filmy
• když mě malí obdivují
• když mi někdo oloupe pomeranč
• černý olivy bez pecek
• Marii II. 
• když mi zaschne lak bez obtisků
• hru Asociace
• vymýšlet přezdívky
• když se rozezní znělka Star wars
• inside vtípky s kamarády
• gentlemany

Za měsíc to aktualizuju.

Manuál dnešní ženy

vyprat si ponožky
     dostat se na vejšky
už nepít krabičák
     udělat si řidičák
vypsat fakturu
     zvládnout maturu

Ješitnost

Ješitnost muže,
co žena zmůže?

Nic jí nepomůže,
i kdyby vysvlékla se.

Přirozeně z kůže.
Jako růže.

Teda had.

Kouzlo

Obdivuji obraz malíře,
je skoro až k nevíře,
že prsty špinavého malíře,
vykouzlil labuť.

Prsty od uhle

Prsty od uhle
usvědčí tohohle
malíře těl.
Křivka ladná,
do oka mu padla
nahá.

Ušmudlaná krása,
co skví se jí
na šíji,
prozradí záměr malířův,
jako čas hodiny.

Pochopila jsem Julii

Pochopila jsem Julii

Tma
co tmou pro ni není
ani v hrobě

Tma
co tmou zdá se být
jen Tobě

Láska
pro jiné
je oběť

Láska
pro jiné
je dar

Láska
kam druhý
je zván

Pochopila jsem Julii